"Fantasy je pouhým obrazem skutečnosti."

Setkání v Tokatu (2/3)

21. května 2017 v 16:53 | Zakantos |  Jednorázovky

Vozkové pokřikovali a stráže se k nim přidávaly. Byly rozděleny úkoly a Zora s posledním rychlým úsměvem směrem k rytíři seskočila z vozu a vydala se ke strýci, který vše organizoval spolu s Ogdenem.

Tábořiště bylo postaveno do půl hodiny. Oheň hořel a stany okolo něj byly rozmístěny v závětří půlkruhu vozů. Celá společnost se shromáždila okolo plápolajícího ohně a mezi pacholky a strážci začal kolovat měch s kořalkou. Frederick, stejně jako Otta, taktně odmítli. Rytířův pohled po většinu času náležel jen a jen Zoře, která seděla na druhé straně ohniště po boku své sestry, se kterou rozmlouvala. Čas od času po něm hodila okem a její nachové tváře a úsměv nezůstaly dlouho skryty pozornosti její sestry, která po něm začala pokukovat též.

Branin úsměv byl pokud možno ještě širší, než Zořin vlastní. Když na rytíře zamrkala zrovna ve chvíli, kdy popíjel vodu ze svého měchu, zakuckal se překvapením. Tajemství bylo ta tam. Pokud to tedy kdy tajemství vůbec bylo. Zora obdařila Fredericka omluvným pohledem. Ten odpověděl úsměvem a pokývnutím hlavy.

Zábava pokračovala ještě další hodinu, než se děvčata rozhodla jít spát a Andrej začal rozdělovat hlídky. Frederick sám vstal a šel zkontrolovat svého koně. Nebo to alespoň tvrdil Ottovi. Svou cestu však zvolil přímo kolem stanů děvčat. Zoru zastihl před vchodem. Překvapením téměř vyjekla a tváře jí zahořely.

"Chtěl jsem vám jen popřát dobrou noc, omlouvám se, pokud jsem vás vylekal," omluvil se rytíř a sklopil hlavu k jejím složeným rukám.

"Není třeba se omlouvat. Jen jste mne překvapil," téměř zašeptala a vzhlédla téměř zároveň s ním. Pohledy se jim setkaly a Zora ho obdařila stydlivým úsměvem. Pak ho v rychlosti políbila na tvář a se slovy, "vám těž dobrou noc, sire" zmizela ve stanu za sestrou.

Rytíř stál překvapen, zkameněn, před vchodem ještě notnou chvíli, než si uvědomil, kde vlastně je a co chtěl podniknout. Zavrtěl hlavou a s širokým úsměvem se vydal ke koním, kde byl přivázán i jeho vraník. Ušlechtilé zvíře z chovu jeho otce s rodokmenem skoro stejně starým jako jeho vlastní. Podrbal ho za ušima a na zafrkání odpověděl lehkým smíchem.

"Dlouhý den, příteli. Dnes opravdu dlouhý a plný překvapení," zašeptal do uší hřebci a hladil ho po hřbetě.


"Jezdec!" ozvalo se znenadání od hlídky sedící na svahu kopce. Rytíř byl ihned na cestě k pozici hlídky a spolu s ním k ní běžel i Ogden a Otto, kteří byli nejblíže. Ostatní se chopili zbraní a připravili se k obraně tábora. Osamělý jezdec býval málokdy osamělý.

Po cestě se skutečně blížil muž v sedle bělouše a brzy byl natolik blízko, že ho ozařovala záře ohně. Zastavil se, seskočil ze sedla a vydal se k tábořišti. Jeho kůň ho poslušně následoval, aniž by ho musel vést za uzdu.

Mohlo mu být kolem čtyřiceti, dlouhé světlé vlasy a plnovous, bohatý šat a kožešinový plášť, typický pro zdejší šlechtu. Kolem krku měl těžký zlatý náhrdelník vykládaný drahokamy. Nejspíš někdo z bohatších vrstev. O to více bylo pro Fredericka překvapením, že se potuluje takto sám, v noci, v jednom z Tokatských pralesů.

"Zdravíčko, pánové, pěkná noc, že?" ozval se netypicky energickým hlasem příchozí. Odhrnul si vlasy z obličeje a odkryl tak vcelku pohlednou tvář muže středních let. Aura šlechtice ho obstupovala podobně jako Fredericka, i když v příchozím rytíř zachytil i něco víc. Něco neobvyklého. Nedokázal však určit co.

"Jak pro koho," odpověděl Andrej a měřil si muže pohledem, "kdo jsi…sire…a proč jedeš lesem v noci a sám?"

"Karl Crumm, baron z Nalzy. A proč jsem tu sám? Prostá odpověď. Vyjel jsem si odpoledne se svými muži na lov do zdejších lesů. Muže jsem ztratil, sebe taky. A pak jsem spatřil přes koruny Nalhozerský vrch. Hodlal jsem zde přenocovat, a když jsem se přiblížil, všiml jsem si ohně. Jaké to štěstí," odpověděl s poklidem Karl.

"Vskutku, jaké štěstí," odfrknul si Ogden a pohladil topor své sekery.

"Byli byste od té dobroty a přijali mne ke svému ohni? Zaplatím, pokud je třeba," pokračoval Karl a od opasku odepjal měšec se zlaťáky. Zatřepal a zlato zacinkalo. Andrejovi se v záři ohně zaleskly oči. Zamračení vyměnil za úsměv a ihned vítal Karla u ohně.

"Ale samozřejmě, nejsme přeci barbaři, ale civilizovaní a slušní lidé. Pojďte, jen pojďte. Pane barone. Přisedněte k nám k ohni. Slavo, postarej se pánovi o koně," spustil Andrej okamžitě plný nového života.

Karl poděkoval a předal Slavovi svého koně. Sám usedl spolu s ostatními k ohništi. Z kapsy pláště vytáhl fajfku a zapálil si.


"Mm, není nad večerní pokouřeníčko. Zvláště, když máte skutečný Castianský tabák. Výtečná chuť. Skoro stejně silný jako trpasličí a určitě chutnější," spustil Karl, aby rozproudil debatu, která po jeho příjezdu utichla.

"Castianskej tabák smrdí," zabručel si pod vousy Nekras a Zderad přitakal zahuhňáním nějaké Wieszanijské nadávky pod vousy. Frederick cítil neurčité napětí mezi tímto Tokatským aristokratem a Wieszanijskou populací karavany. Nebyl si jist, z čeho toto napětí pochází a všiml si, že Otto cítí to samé. Na rozdíl od rytíře to však panoš na sobě dával znát mnohem jasněji, až se bál, že řekne něco hloupého a nemístného.

"Za nocí, jako je tato, je i smradlavej tabák lepší než nic. Na nervy a strach funguje lépe než chlast. Zvláště uprostřed Tokatských pralesů. Víte přece, co se vypráví ne?" pokračoval Karl, jako kdyby si strážcovy urážky nevšiml, "o nocích, kdy se probouzí mrtví a kdy živí neopouští posvěcenou půdu. Kdy se i nejstatečnější z mužů krčí za hradbami opevněných osad a doufají, že si pro ně mrtví nepřijdou. Za takových nocí nikdy nevíte, kdosi pro vás přijde. Může to být váš mrtvý otec, vaše nedávno zemřelá matka, či někdo úplně jiný. Pokud vás taková noc zastihne mimo bezpečí opevnění a posvěcených míst. No, řekněme, že při příští podobné noci bude nemrtvých o něco více."

Celá společnost kolem ohně mlčela. Nikdo ani nedutal. I Nekras, který Karlem očividně opovrhoval, byl zticha a poslouchal s napjatýma ušima. Fredericka toto vyprávění též fascinovalo. Právě kvůli těmto příběhům do Tokatu mířil. Chtěl se přesvědčit, co je na těchto legendách pravdivého a pokud bude moci, pomoc těm, kteří to budou potřebovat.

"A jak se takové noci poznají?" ptal se tiše a napjatě Milica, další z fascinovaných strážných.

"No, to není těžké popsat. Většinou je při nich úplněk a Astaris září rudě jako rozžhavený uhlík. No, vlastně vypadají tak, jako ta dnešní," odpověděl s klidem v hlase baron a zabafal z fajfky. Ostatní přítomní u ohniště se okamžitě začali rozhlížet a Frederick pohlédl na oblohu, kde skutečně skryt za mraky prosvítal měsíc a přímo nad jeho hlavou rudě zářila Astaris, mohutné těleso, dle vědců ve Falmaaru, prý další svět podobný tomuto. Napětí okolo ohně vzrostlo a atmosféra zhoustla. Jakýkoliv zvuk lesa byl nyní znamením pro táborníky, aby poskočili na místě a začali se rozhlížet. Jediný Karl zůstal v klidu, jako kdyby se nic nedělo.

"Ehm, pane barone, myslíte, že nás mrtví přepadnou? Dnes v noci?" tázal se ustrašeně Andrej. Frederick ho podezíral, že se neobává o život svůj, jako spíše o životy svých neteří.

"Kdo ví. Všechno je možné. Nalhozer je ubránitelný, kdyby na to došlo. A kdo ví, jestli zde poblíž nejsou nějaké mohyly, ze kterých by mohli mrtví povstat," odpověděl Karl a rozhlédl se po krajině. Andrej znejistěl ještě víc. "Ale proč se strašit. Říká se, že mrtvé vždy doprovází mlha. A já zatím nikde žádnou nevidím," dodal vzápětí.


Uklidněná atmosféra, která panovala kolem ohniště před příjezdem barona, byla pryč a nervozita byla na všech přítomných znát. Andrej po rychlé debatě s Ogdenem rozhodl o posílení hlídek a Frederick s Ottou se nabídli, že jednu hlídku si vezmou na starost sami.

Nikdo se víc o mrtvých nezmiňoval. Z jejich myslí se však strach vytrácel jen neochotně a pozornost všech členů karavany byla směřována na okolní krajinu a její zvuky. Málokdo, snad vyjma děvčat, bude spát dnešní noc v poklidu. Jestli vůbec dokáží usnout. Přesto všichni postupně od ohně zmizeli ve stanech a u ohně zůstala jen hlídka.

Na dvojici rytířů přišla povinnost strážit v ranních hodinách před rozbřeskem. Hodina vlka, nazývají tento čas poutníci. Doba, kdy jsou temné síly nejsilnější a Světlo se teprve připravuje převzít vládu nad světem. Frederick a Otto byli usazeni kousek od ohně. Každý na jedné straně tábořiště a zády k plamenům, aby je neoslnily a oni nepřišli o "noční vidění". Každý z nich měl po ruce svůj meč a roh, na který se mělo zatroubit v případě, že by hrozilo nějaké nebezpečí.

Dlouho se nic nedělo a zdálo se, že tato noc byla jako všechny ostatní. Normální. Frederick v to alespoň doufal.


Prvně si všiml rostoucí temnoty pod kopcem. Jako kdyby něco pohlcovalo měsíční paprsky. Pak se objevila nastříbřená záře. Mlha. Frederick polknul. Postavil se s mečem v ruce a zadíval se do údolí v očekávání. Pokud se něco má stát, stane se to brzy. Z druhé strany vrchu se ozval Ottův roh. Frederick sebou trhl. Chtěl se otočit a vyrazit mu na pomoci, když si všiml pohybů v mlze pod svahem. Svit měsíce byl příliš slabý na to, aby viděl něco zřetelného, přesto věděl, že se tam dole něco hýbe. Karl měl zřejmě pravdu.

Frederick zaklel a připravil se na boj. Když zadul na svůj roh, slyšel již za sebou hluk probouzejícího se tábora. Muži vyskakovali na nohy a chápali se zbraní. Slyšel Ogdenův bručivý hlas a udílení rozkazů. Brzy po jeho boku stáli Nekras spolu s Milicou. Kde byl zbytek strážců a pacholků, to netušil, ale nejspíš na Ogdenův rozkaz chránili další přístupové cesty.

Nekras oblečen do plátového kyrysu s nárameníky a vyzbrojen halapartnou stál po jeho pravici. V jeho fousaté tváři se zračilo odhodlání dnes v noci nezemřít. Milica stál po jeho levici v Taliánské destičkové zbroji a s dvojicí mečů jako pravý bucelario, mistr meče. Doufejme, že to nemá jen na parádu, ale že skutečně je tak schopný, jak jeho zbraně a výstroj vypadají, pomyslel si rytíř a sám cvičně párkrát sekl se svým mečem, dědictvím po svém otci.

Za pár okamžiků se na svazích kopce objevily první postavy. Jejich chůze by v jiných případech mohla být směšná. Na těchto postavách však nebylo směšného vůbec nic. Žádná z nich na sobě neměla kůži a ani lidské maso. Jen kosti, které při životě držela nějaká ďábelská forma magie, která jim též dávala schopnost se hýbat. Některé z chodících koster na sobě měly prastará rezavá brnění a v rukách držely zbraně, se kterými byly nejspíš pohřbeny. Pohybovaly se do svahu směrem k připraveným obráncům karavany.

"U světla! Co to zatraceně je?" zaklel Milica a nervózně přešlápl.

"Nemrtví, kostliví válečníci, prokleté duše navrácené zpět do mrtvých schránek, aby sloužili temným silám," pronesl hlas za nimi. Karl, vyzbrojen tenkým postříbřeným mečem, se k nim připojil a postavil se po boku Milici, "nebodejte je, nesekejte jim končetiny. Drťte lebky a sekejte hlavy. Jen to dokáže duše osvobodit a zrušit kouzlo, které je váže."

Frederick po něm pohlédl s pochybami, rozhodl se však jeho rad následovat. Ať již byl Karl kdokoliv, byl místní a vyznal se v těchto věcech víc, než kdokoliv jiný z karavany. A pokud mu pár jeho rad pomůže přežít dnešní noc, hodlá je využít.


Oživlí mrtví se přiblížili na vzdálenost několika kroků a dvojice strážců karavany jim vyrazila vstříc následovaná Karlem. Frederick jim byl v patách a zamířil rovnou k nejbližšímu nemrtvému. Do prvního úderu vložil svou veškerou sílu, neboť netušil, jak silný úder bude potřebovat na překonání magie, která držela mrtvou schránku pohromadě. Nemrtvý odpověděl svým zrezivělým mečem, který však nebyl překážkou pro kvalitní trpasličí ocel rodového ostří Halstattů. Po prastaré čepeli následovala lebka kostlivce a ten se sesunul na zem v podobě hromádky kostí a železa.

Rytíř však neměl čas na oslavu úspěchu. Z obou stran se po něm rozmáchly další dvě mrtvoly a Frederick musel uhýbat a kontrovat vlastní čepelí. Jakožto velmi schopný šermíř přešel okamžitě do protiútoku a brzy se položil do žáru bitvy. Instinkty ho ovládly a bojoval reflexivně. Vše, co se kdy naučil, nyní využíval a pohyboval čepelí s lehkostí někoho, kdo již nějaký ten boj zažil.

Nemrtvých ale neubývalo. Byli všude. Fred jen doufal, že se ostatním daří přinejlepším tak dobře, jako jemu. I když o tom dosti pochyboval. Nevěřil, že by ostatní měli takové bojové zkušenosti, jako on a i jeho několikrát od zranění zachránila jen jeho kvalitní plátová zbroj. Ostatní měli výstroj méně odolnou. Není divu, že se tedy obával nejhoršího.

O to více překvapený byl, když zjistil, že vedle něj bojuje Karl. A jak. Tokatský baron se pohyboval kolem nemrtvých válečníků s ladností a hbitostí kočky a jeho postříbřená čepel byla rychlá jak blesk. Údery precizní a každý za sebou zanechal hromádku rozsypávajících se kostí. Frederick chtě nechtě nervózně polknul. Během svého putování potkal mnoho schopných šermířů, i několik mistrů, ale toto mu připadalo téměř nereálné. V mysli mu proběhlo dokonce slovo nelidské, ale to rychle zapudil, jelikož Karl byl určitě člověk. Nebo tak alespoň vypadal.

Nemohl se nad baronovou zdatností dlouho pozastavovat, neboť nemrtví válečníci po něm znovu a znovu sekali svými archaickými zbraněmi, a i když umírali ve velkém, nikdo z nich neprojevil ani ždibec strachu. Mrtví se nebojí smrti. Krutá pravda, které se Frederick chtě nechtě musel zasmát. Smích mu vlil do žil novou dávku síly a rytíř se pustil do nového kola ničení nemrtvé hrozby.

Minuty ubíhaly a Frederick si uvědomil, že již stojí téměř zády u ohniště. Kolem něj vřela bojová vřava a všichni doposud stojící obránci byli zatlačeni doprostřed tábora. Viděl tváře Nekrase a Milici, oba dva se pohybovali příliš pomalu, aby mohli vydržet delší boj a rytíř si všiml i několika zranění na jejich pažích. Sám Andrej stál po boku Yaroslawa a Otty, kteří svými těly a čepelemi kryli obchodníkovy schovanky.

Frederickovy oči nalezly Zoru držící v náručí svou mladší plačící sestru. Její oči byly plné odhodlání a lásky ke své sestře. V pravé ruce svírala nemotorně, přesto velmi pevně meč a rytíř nepochyboval, že se v případě nutnosti rozhodne bránit svou sestru všemi svými silami. Její pohled našel jeho a tvrdý výraz dívčiny tváře změkl. Frederick přikývl a chtěl dodat něco na povzbuzení, neměl k tomu však příležitost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama